Již cesta do Gruzie pro mě byla zážitek, letět sama, tak jsem ještě pořád ve Varšavě.
A Gruzie samotná? Neuvěřitelně krásné hory, údolí, kostely a kláštery … Celkem v šoku jsem byla z lidí – příjemní a milí, a jak to říct? pomalí, lhostejní. Jejich péče o vlastní majetek …mizivá, ale možná stojí za zvážení, jestli nejsou šťastnější než my, kteří se pořád někam ženeme. Občas mi to připadalo jak srážka dvou světů.
Ještě dnes, po půl roce, třídím dojmy a vracím se k fotkám, které jsem udělala.
Gruzii stojí za to vidět a projet, nejde o ní napsat jen pár vět, a já děkuji Honzovi za jeho starostlivost a péči, po celou cestu.
Šárka F
